close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9.května - deník Jonathana Harkera

3. dubna 2014 v 20:23 | Christine Nightmare |  Povídky
Před přibližně týdnem jsme si v literatuře četli ukázku ze známého (a mého oblíbeného) románu Dracula od Brama Stokera, - konkrétně tedy část deníku Johnathana Harkera z 8. května - den kdy se Jonathan řízne břitvou a hrabě při pohledu na krev projeví velmi neobvyklé chování, což Jonathana znepokojí a snaží se z hradu uprchnout. A dostali jsme za úkol napsat pokračování deníku - 9. května. Já jsem to trošku prodloužila a ukončila děj celé knihy.
Celou mou verzi Draculy si můžete přečíst v celém článku. :)


Tuto noc jsem nazamhouřil oči. Včerejší události spojené s hrabětem mi nedaly spát. S tím člověkem (je-li to vůbec člověk) není něco v pořádku. Ani dnes jsem Draculu nikde nezastihl. Vypadá to, že není na hradě přítomen. Naskýtá se mi tak další příležitost prozkoumat hrad a také použít všechny možné prostředky, abych nepozorovaně opustil toto hrozné místo, a mohl se tak opět setkat se svou milovanou Minou.


O několik hodin později...
Můj plán nedopadl ani zdaleka tak, jak jsem předpokládal. Po vydatném obědě, který mě čekal v hradní jídelně, jsem sebral všechnu odvahu a vydal se na tajuplnou cestu spletitými chodbami Draculova příbytku. Stejně jako včera, i dnes byli všechny dveře zamčené. Tu jsem však zpozoroval poměrně mohutnou pozlacenou vázu, jež stála v temném rohu chodby.
Zdálo se, že byla také dostatečně těžká, a tak jsem neváhal a využil ji k rozbití nejbližších dveří, které (jak jsem doufal) by mě mohli dovést co nejblíže k vytoužené svobodě.
Však jaký hrozný šok mně čekal, když jsem pomocí vázy zničil dveře onoho pokoje! Přímo přede mnou stál hrabě. Oči mu doslova žhnuly zlobou a pak... Pak už to trvalo jen chvíli. Zuřivě zakousl své ostré špičáky do mého hrdla a sál mou krev do poslední kapky. Nemohl jsem se bránit.
Nyní ležím v temném sklepení Draculova hradu, ve své vlastní rakvi vystlané saténovým polštářkem, kterou pro mne (jak mi také zdělil) měl hrabě připravenou již od prvního dne mé návštěvy a píšu tyto zápisky.
Byl jsem také informován o svém nynějším stavu. Ačkoliv jsem chtěl ještě před několika hodinami svému osudu uniknout, nyní mám pocit, že stát se nemrtvým není v podstatě nic hrozného. Dracula je skutečným upírem a svým kousnutím mě proměnil v tvora sobě podobného. Dnešním dnem počínaje se budu živit výhradně lidskou krví a má existence na tomto světě bude nekonečná. Ach jaký je to příjemný pocit, že mne nikdy nepohltí temnota a hniloba stísněného hrobu! Draculova krypta je příjemná, útulná, má rakev pohodlná a celou místnost osvětluje několik přívětivě plápolajících svíček. Jsem si jist, že prožiji skvělou věčnost. Budu mít spoustu času a stihnu vše, co jsem si kdy přál! Procestuji celý svět, přečtu spoustu knih a stanu se svědkem vědeckého pokroku a vývoje lidstva! Však jak pustá a ubohá by byla existence (musím užívat výrazu existence, neboť slovo život by bylo poměrně nepatřičné, když už nejsem mezi živými) bez mé drahé Miny! Hned příští týden se vypravím do Londýna, proměním ji v Upíra stejným způsobem jako hrabě proměnil mne a budeme společně pobývat na Draculově hradě na věky věků, obklopeni krásou okolních lesů a majestátností Karpat.

O týden později:
Počáteční nadšení nad bytím nemrtvým zmizelo rychle jako pára nad hrnkem horkého čaje. Hned den po proměně jsem se vydal společně s hrabětem obstarávat potravu. Jakmile se okolní lesy zahalily do přízračného pláště soumraku, před branami hradu nás vyzvedl ten samý dostavník, jež mne dopravil na Draculův hrad přibližně před třemi týdny. Přivezl nás do vesnice, kde jsme se také vydali na procházku potemnělými uličkami s jediným záměrem - vyhledat lidskou bytost, které bychom mohli vysát krev, aniž bychom na sebe upoutali pozornost. Za několik desítek minut jsme skutečně nalezli požadovanou kořist. Když však přišla osudná chvíle, kdy jsem měl zakousnout své špičáky do lidského hrdla, zalila mne jakási vlna soucitu. I přes trýznivý hlad a touhu ochutnat rudou tekutinu, ve mně zůstala snad jakási špetka lidskosti. Nedokázal jsem to, a tak se živím krví zvířat, které chovají lidé ve vesnici. Není to však to, co potřebuji. Cítím se slabý, unavený a nemocný. Jídlo se mi protiví a sluneční paprsky mne pálí. Pohltila mne temná nicota vampírského bytí, a proto nemůžu jinak... Byl bych sobec, kdybych podobný osud připravil někomu dalšímu, či dokonce osobě, kterou mám nejraději. A tak s těžkým srdcem a slzami v očích píšu dopis mé drahé Mině, kterou nikdy nepřestanu milovat o tom, že už mne nikdy neuvidí a s důležitou prosbou - aby se nepokoušela vyhledat Draculův hrad a nejlépe ani překročit hranice Transylvánie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tvůj blog navštěvuji:

již po několikáté 26.5% (13)
poprvé a a určitě ne naposledy 38.8% (19)
poprvé a naposledy 20.4% (10)
pravidelně 14.3% (7)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Stand up for what you believe in even if that means standing alone...